Vy mu budete určitě říkat Z3, ale ne správně se tak nejmenuje. Ano, z roadsteru, tedy v konkrétním případě z shooting-brake Z3 Coupé opravdu vychází, ale správně se jmenuje BMW M Coupé. Kromě první generace v tomto článku se vyrábělo i na základě Z4 Coupé. První model s kódovým označením E36/8 vyrábělo BMW mezi roky 1998 až 2002. A jelikož prodejně nikdy nenaplnil očekávání automobilky, jde dnes o celkem raritní model. Dlouhá kapota a useknutá záď spolu s technikou, která byla v očích fandů neprávem označována za výběhovou, zkrátka nezaujala každého. Ale mne ano a ten pohled na profil boty, bezrámová okna a čtyři koncovky výfuku vzadu mne nikdy nenechal chladným. Nenavrhovali jej ale designéři, takže řada lidí měla ke vzhledu výhrady. Ale schválil jej do výrobny osobně tehdejší ředitel Bernd Pischetsrieder. Malá kupé tehdy zažívala po mrtvém období renesanci a úspěchy Audi TT a Mercedesu SLK nenechaly BMW chladným.

Spousta lidí si myslí, že vypadá špatně, ale já tvrdím, že Joji Nagashima a Burkhard Göschel (ten vlastně celý projekt vedl) odvedli skvělou práci. Tehdy ještě BMW dělalo věci jinak, než ostatní automobilky a my jsme ho právě proto milovali. Proto je dobře, že i jejich sporťák vypadal jinak než konkurenční kupé. Navzdory názvu je to totiž vážně shooting brake s klasickou koncepcí a kvůli tvaru uslyšíte nejčastěji přezdívku „bota“. Myšlen je tím tvar siluety z profilu. Technicky vycházel z modelu M Roadster, ale například zadní náprava byla zcela nová. Důvod byl prý jednoduchý, technici z divize M byli silně nespokojení s tím, jak M Roadster zatáčí a prosadili myšlenku tužšího auta. Také blatníky jsou mírně rozšířené, aby pojaly sedmnáctipalcová kola s nižším profilem. Celkově je ale auto malinkaté i když zezadu působí hodně rozcapeně.

Vnitřek je také prakticky bez úprav převzatý z roadsteru, alespoň tedy jeho přední část. Takže ano, tohle kupé je jen dvoumístné. Sedáte si v něm skoro až na zem do úžasně tvarovaného, objímajícího a krásně barevného (kombinace červené a černé kůže) sedadla do ideální řidičské pozice a jako první vám padne zrak na krásný tříramenný volant s velkým věncem bez nějakého nablblého zploštění. Ještě před ním je celkem malé čelní okno a výhled z něj na dlouhou kapotu. Pedály jsou pochopitelně hliníkové, ten spojkový působí trochu tužším dojmem při sešlápnutí. Chromové prvky a kožené čalounění zvyšují dojem luxusu, který by BMW mělo umět trochu navodit ve všech modelech jako správná prémiová značka. Jenže stále je to sporťák, což vám připomene třeba i trojice přístrojů na středové konzoli. A k tomu je vzadu celkem slušný a praktický kufr s dvojnásobným objemem, než nabízí roadster (210 litrů v základní konfiguraci, 410 litrů až po střechu).  A navíc taky mohlo mít reproduktory ve stropnici. Konkrétní kus má ale i střešní okno a to je opravdu jen velmi velmi těsně nad moh hlavou, ale musím to lechtání ve vlasech snést.

Pod kapotou je řadový šestiválec S50B32 o objemu 3,2 litru s mimořádně nádherným zvukem a to vám jistě něco připomíná – ano motor z M3 E36. Modří už vědí, že se tu bavíme o výkonu 317 koní a 350 Nm, tedy velmi slušném výkonu na malé auto. Stovku pokoří za 5,3 sekundy a maximálka je 245 km/h, je tedy o něco pomalejší než M3. K němu je připojená pětistupňová manuální převodovka ZF, na automat si nechte zajít chuť. Od roku 2001 jej BMW nahradilo novějším motorem S54 (M3 E46) s výkonem 321 koní a stejným krouťákem.Vždy to ale všechno jde jen na zadní kola přes samosvorný diferenciál, žádný xDrive tady nehledejte. Osmnáctipalcová kola mají různou šířku, vpředu 9,5, vzadu dokonce 12,5 palce. Zadní náparava má vlečená ramena, jde o stejnou konstrukci, jakou měl E36 Compact nebo předchozí E30. Tohle BMW je prostě opravdu poctivý sporťák. Když vezmeme v úvahu fakt, že už základní Z3 byla stavěná jako zábavné auto, je vám jasné, že i s M Coupé bude sranda. Hodně dělá i citlivé řízení s okamžitou odezvou, které by mu mohla řada aut závidět. Tohle auto bylo zkrátka postaveno proto, aby se řídilo.

Coupé je drobounké, ale váží celkem slušných 1420 kg, poměr mezi nápravami je ale téměř ideálních 50:50. Přesto snahou bylo nabídnout lehčí auto, než byla M3. Konstruktéři se velmi snažili, aby výchozí Z3 měla lepší torzní a strukturální tuhost. Museli hodně přesvědčovat vedení automobilky, aby k projektu dostali zelenou. Povedlo se, ale maximum dílů mělo být shodných s roadsterem Z3 a kromě verze M se na trh mělo dostat i obyčejné Z3 Coupé. To je nakonec 2,7krát tužší, než běžný roadster. A spolu s tužšími tlumiči AC Schnitzer (ovšem ne nesmyslně tvrdými, vpředu -40, vzadu -30 mm) a menší světlou výškou je Coupé v zatáčkách opravdu skvělé a náklony karoserie tady nezažijete. Také masivní kotoučové brzdy s ABS má eMko větší, opět pocházejí z modelu M3, ze stovky prý zastavíte do tří sekund. Ale chce to na ně jít s citem a ne až v zatáčce, pak budete rázem v situaci směřjící minimálně k výměně spodního prádla, když už ne celého auta. Ono totiž M Coupé bylo zamýšleno pro zkušené řidiče, ne pro začátečníky. Zatímco spousta sporťáků je dělaná pro zábavu za volantem, u M Coupé bych se vsadil, že s vámi mrskne do zatáčky a pak vám na budíky promítne nápis „Good Luck“ a nechá to na vás, ať se z toho vylížete. Naštěstí ale sedíte hodně vzadu, takže přetáčivost auta cítíte okamžitě.

Extrémní citlivost jsem pozoroval i u řízení, které poskytuje perfektní zpětnou vazbu a vy máte okamžité informace o tom, co se pod předními koly děje. Zvláště na kvalitní silnici oceníte perfektní komunikativnost auta, navíc sedíte vlastně až v zadní polovině auta, tedy v tom kyvadle, které se případně utrhne. Přitom ale BMW není jen hračka na okruhy, i když právě tam exceluje a nenchá se zahambit ani silnějšími a dražšími auty. Je totiž relativně pohodlné (tedy pokud jedete po dobré silnici) a vhodné i na nějaký dlouhý road-trip, protože z něj nevylezete unavení. A nemusíte se o něj bát, ani když se k němu budete chovat hrubě. Navzdory své sofistikovanosti byly modely M vždy vyráběné tak, aby vydržely i hrubší zacházení. Navíc svými parametry konkuroval tehdejšímu Porsche 911, což je v očích řady lidí činilo velmi atraktivním. Jenže blízko stuttgartskému teritoriu byla i cena atakující 2 milióny korun.

Když výroba skončila, upíraly se naděje fanoušků k novému nástupci Z4. A Model M Coupé se objevil i na jeho základu, ovšem pouze v první generaci. V té současné byste kupé upravené divizí M hledali marně, ostatně jako karosářskou verzi kupé obecně. Je to škoda, už původní Z3 ve verzi M Coupé sbírala ocenění za povedený design nebo technické parametry od mnoha renomovaných magazínů. A dodnes patří k nejvzácnějším modelům automobilky, schválně si vzpomeňte, kdy jste naosledy nějaké viděli. Coupé je prostě takové, že jej buď milujete, nebo nenávidíte. Ale do té druhé skupiny po projížďce určitě nepatřím. Jistě, jízda není snadná a pro každého, ale je to tak intezivní zážitek, že mi tím Coupé opravdu učarovalo. Jde o ultimátní řdičský stroj ro zkušenější řidiče, kteří jej dokážou dostat na limit, na učení to opravdu není vhodné auto a běžnější M3 je rozhodně přívětivější. Zkrátka taková hračka od divize M, technika skvostné M3 nacpaná do malého auta, které se rázem chová jako hot-rod. Není divu, že dnes už roste na ceně, ale radost si udělat můžete.