Když Peugeot uvedl kabriolet 205, bylo rázem u pláží na jihu Francie plno jeho výrobků. Levné a jednoduché kabrio s elegantním designem přímo vybízelo k trávení bezstarostného léta u moře. Kdo z vás by alespoň jednou nechtěl kabriolet, navíc když se pod jeho křivky podepsalo studio Pininfarina. Byla tu i verze GTI pro nadšence do řízení a výkonu, která má dodnes kultovní status. A od ní byl už jen krůček ke spojení obou variant, tedy nabídce toho nejlepšího ve variantě bez střechy. Právě tak se zrodila 205 CTI.

Otevřenou variantu Peugeotu 205 navrhlo studio Pininfarina. Verze CTI si pak půjčila co nejvíce dílů z ostrého GTI – plastové lemy kol, zrcátka s harmonikou a větší litá kola Speedline. "Ctíčko" jste mohli mít jak s šestnáctistovkou, tak s větším motorem 1,9, který pohání i Jirkovo krasavce. Auto má tužší a nižší podvozek a účinnější brzdy než standardní kabriolety 205, pozdější verze jsou již vybaveny katalyzátorem. Konkrétní CTI je navíc dokonale naleštěné a i přes pár šrámů působí v červené barvě nesmírně fotogenicky. Drobná samolepka v barvách továrních závodních aut na masce je přesně ten typ dobového doplňku, který vzhledu auta stoprocentně pomůže. A hodí se sem i nové žluté světlomety v nárazníku. Byla by chyba myslet si, že jde o mlhovky – tohle jsou přídavné dálkové světlomety.

Interiér působí pochopitelně prostorněji než u hatchbacku. Zajímalo mne ale, jak se bude projevovat proudění vzduchu za jízdy. Třeba Escort čtvrté generace je na něj dost náchylný a bez windshieldu se moc rychle jezdit nedá. Jako z udělání se nám na test prudce ochladilo, takže jsme dali topení naplno a vzhledem k většímu obsazení auta jsme nechali vzduch volně vířit. A byl jsem celkem příjemně překvapen, že vzadu posádku nijak nepříjemně neofukuje, to se děje až ve vyšších rychlostech. V těch vás pak i rychle opustí veškerý teplý vzduch, který topení stihlo vyprodukovat. Pokud ale uberete, není kratší nepřízeň nebes žádný velký problém.

Kufr pojme dost věcí a jeho objem je na velikost víka solidní. Právě rozměr víka a jeho tvar pak bude asi nejvíce limitující pro nakládání věcí do jeho útrob. Ale pokud nevezmete pasažéry dozadu, určitě něco naložíte tam. Místa je dost a hlavně nabízí kabriolet opravdu velkorysý prostor pro nohy zadních cestujících. Sedadla jsou dost pohodlná a přední opěradla nabízejí i v běžné verzi slušné boční vedení. Poněkud mne zarazil trochu křiklavý vzor látky, ale prý je originální. Stejně tak do 205 patří i ty výrazné psychedelické koberečky a dřevěný věnec volantu. 

Jako všechny kousky 205, ani u CTI se nevyhnete patrně problémům s korozí. Kvůli tužšímu nastavení je podvozek náchylnější na výdrž a původní díly si už po těch letech budou žádat výměnu. A nejspíš se připravte i na opravu střechy, na to jsou ale náchylné skoro všechny starší kabriolety. Ceny náhradních dílů jsou ale nízké, jak se na lidové auto sluší. Jen ty raritnější věci se budou už dnes hůře shánět.

Při projížďce jsem napjatě očekával, zda si CTI uchovalo svůj ryzí řidičský charakter, kterým se pyšní zastřešené GTI. A byl jsem spokojen, protože všechny ty jeho skvělé projevy tu jsou také. Motor se nechá vytočit snadněji než vaše přítelkyně a už odspodu nabízí úctyhodný zátah. Doprovází jej navíc poctivým jadrným zvukem, který se krásně poslouchá. Čím klikatější a složitější cesta, tím lépe, protože můžete neustále přidávat a řadit a vychutnávat si bezprostřednost a hbitost malého Francouze. Jakmile přišel rovnější úsek, zvolnil jsem a vyhlížel další zákruty, kde bych si s maličkým kabrioletem mohl opět začít hrát. Citelnější kroucení kastle mi přitom nijak výrazně nevadilo.

Jen se připravte na to, že Peugeot 205 opravdu není hračkou pro každého a v zatáčkách vás může trochu vyškolit. Okamžitá reakce řízení (pochopitelně bez posilovače) a plynu vyžaduje citlivý přístup. Kabriolet sice dost drží a nechá se krásně vodit klikaticí pod plynem, ale pokud trochu přeženete razantnost, začne být nestabilní. Na začátku silně nedotáčivé, jak se na výkonné předokolky s těžším motorem sluší, ale když se leknete a sundáte nohu z plynu, najdou přední kola ztracenou trakci, zatímco ta zadní jí okamžitě ztratí a už se hrne bokem napřed. Vzhledem k mizerné pasivní bezpečnosti to ale není zrovna vítaná situace, pokud nejste Chris Harris, takže je lepší se podobnému blbnutí vyhnout a snažit se o co nejplynulejší jízdu. Tu si zase ale zatraceně vychutnáte.

Majitel Jirka má svoje CTI už prakticky rok a nedivím se, že je to jeho nejoblíbenější auto. Asi bych to měl stejně, protože jeho perfektní jízdní vlastnosti by vás bavily každý den. Opravy směřující k vypiplání CTI do originálního a prvotřídního stavu si tohle auto opravdu zaslouží. Jsem rád, že se jich i dočká a stejně tak jsem rád, že láska k youngtimerům se drží i mladší generace. Jirka svou lásku ke starším autům zdědil asi po tátovi někdy ve 13 letech, kdy se s ním dostal na první srazy aut. Dnes už je sám pořadatelem jednoho z nich a opečovává si doma svého krasavce. Takže se starými auty to díky takovým lidem ani v budoucnu nebude beznadějné.

Na tomto článku jsme spolupracovali s týmem Classic-Drive.

Foto: Mikka